Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sbírka básní

Tajemství života          21.4.2021

Jen jedno slunce jasně září

a zahřeje tak tisíc tváří,

jedna je duše jenž nám svítí

a jeden den vždy trvá žití.

 

Otevři srdce, zavři oči

dokud se Země ještě točí,

pokloň se slunci ve vší lásce

a úsměv svůj ten věnuj krásce.

 

Tvůj život pouze tobě patří

a každý den přináší za tři,

minutám nikdo nerozumí,

zvláště pak ten, kdo žíti umí.

 

Ka pluje ladně k moři v dáli,

ba je tou bárkou, když slunce pálí

la je jen písně popěvek,

k porozumění je nám třeba věk.

 

 

 

Srdce        5.1.2021

 

Já našla silné srdce mé,

dříve však bylo bezcenné,

tam pro zlobu již místo není,

ta stěží znovu zakoření.

Zloba jež samo srdce ničí,

ta ve strachu vždy tiše klíčí.

Však lásky naberu si plnou nůši,

ať  už to on ve skrytu tuší.

Vidím ty jasné plaché oči, 

když svoji tvář jen pootočí,

však budeme lásky písně zpívat,

až přestaneme srdce skrývat.

Pak sluncem zalita je celá země,

pak budiž šťastno lidské plémě.

Průzračná voda zurčí hustými lesy 

a v lukách skryta studánka kdesi

přináší nám všem vody živé,

vždy hledá srdce důvěřivé,

jež otevře se pravdě v tmách,

vystoupí trochu jako v snách,

projde se zemí naší širou

a milý obejme svou milou,

políbí horká její ústa,

dřív zdála se ta zem tak pustá.

Však nyní hojnost prýští kolem

a my zpíváme jedním sborem.

Veliké díky lásce srdce,

jež spojila zas naše ruce.

 

 

Laskavá a láskyplná péče je nejvíc


Všichni se čas od času dostáváme do určité situace ve svém žití, kdy se ptáme : A co teď? A dělám dost? Užívám dostatečně svých darů? Nemarním zde tím darem nejcennějším, darem života?
Ano užívat si přítomného okamžiku je skvělé, člověk, který to opravdu dokáže nemá žádné starosti, protože je právě jen teď v této chvíli a neřeší, co bylo nebo co bude. A přes jednotlivé přítomné okamžiky se suneme dál. Když cítím touhu sednout k počítači a psát, tak píšu. Když cítím touhu jen ležet na lehátku na terase a dýchat vlahý letní vzduch, tak to dělám a třeba i několik hodin, dokud zase nepřijde touha dělat něco jiného.
Jistě, že také pracuji a to bohužel i tehdy, když zrovna cítím touhu dělat něco jiného, ale ve chvíli, kdy se ponořím do práce, tak jsem šťastná a užívám si to.
Neumím ještě úplně vypnout mozek, ale ve skutečnosti spíše vnímám tok mých myšlenek a pozoruji je a někdy dostanu i odpověď. Předpokládám, že je to pouze ve chvílích, kdy ta "myšlénka" za odpověď stojí.
Jako třeba teď naposledy, plavu si v bazénu a myšlenky plynou.
" Dělám všechno, co jsem si předsevzala, že v tomto životě vykonám?"
" I kdyby jsi zůstala "pouze" laskavou zdravotní sestrou, jakou jsi, tak už jsi vykonala víc než dost."
No páni, ta energie, která se mi vlila do srdce, to absolutní přijetí. V tu chvíli mi projel můj profesní život před očima. Nebyla jsem vždy laskavá, někdy - mnohokrát jsem se nechala vtáhnout do hry, přiznávám. Ale od dnešního dne budu vědomě laskavá, nikoli pouze intuitivně.
Protože tam v tom bazénu jsem celým svým srdcem ucítila, že laskavá a láskyplná péče je nejvíc. A uviděla jsem zázraky, které se nyní dějí s mojí poslední pacientkou, když stojím u jejího lůžka a jen tak tam jsem, v lásce.
To jsou okamžiky, které nejde vyjádřit slovy, ale které stojí za to prožít. A když říkám prožít, tak tím myslím PROŽÍT.

 

Jenom láska 1.7.2020

Jak slunce září na obloze,
tak rozplývá se lidské hoře,
slyšíce v dáli slova jasná,
zpívajíc o tom, jak moc jsem krásná.

Kde krása ukrývá se
a kde zase sní
tam láska ozývá se
a zvuky moře zní.

Moře je chaosu plné
snad řád mu chybí
snad pro tu krásu je tak strmé
a břehům nikdo nezávidí.

Ve světle světa a stínu lesa
zdá se nám často, že víra klesá
a země dotýká se potom nebe,
když oblaka snášejí se k zemi.

Tak jako já objímám teď tebe,
tak tóny nebes se přímo v zemi chvějí.
A pak podobni věčné spirále
muž stává se ženou a žena mužem
vždy celý národ má na mále,
když vzájemně si nepomůžem.

To napřímí nám misky vah,
světlo pohltí tmu a tma zas světlo.
Kam vedou všechny cesty drah?
Prý někde kdesi bylo peklo.

V nekonečném poznání se potkáváme a zase míjíme,
abychom se nakonec potkali a poznali,
protože tedy a teď už nezbývá prostor na volby či podmínky.

Tady a teď jsem a miluji.

 


Bezpodmínečná láska

Bezpodmínečná láska k nám přichází bez pozvání. Pokud ji jednou prožijeme a procítíme, nelze ji už oddělit od našeho života a jeho prožívání.
Každý z nás tomu má jinak, každý z nás má svoji jedinečnou cestu života a nelze se tedy nikdy a v ničem srovnávat, to je velmi důležité si uvědomit.
Já tedy mohu mluvit jen a jen o svém životě a svém prožitku, ale to vůbec neznamená, že když to má někdo jinak, tak je to špatně. Vůbec tomu tak není, právě naopak. Všechno je dobře, každá cesta, každé jedinečné usilování o cestu své duše je jedinečné a to jediné správné, pokud se necháme vést svým vnitřním kompasem, srdcem, duší, průvodci či anděli anebo přímo Kristem samotným. Vůbec nezáleží na tom, jak to vnímáme a jak říkáme svému vedení. Vždyť jsou to jen slova, termíny, na kterých jsme se dohodli my lidé, že takto budeme označovat naše žití.
Když jsem tedy po velkém a velmi silně prožitém utrpení a duchovní i duševní bolesti poprvé procítila a prožila bezpodmínečnou láskou bylo to, jako bych byla v ráji a při každé vědomé práci s tímto prožitkem se tam znovu a znovu ocitám. Jak říkám , věřím, že jsou i jiné cesty, jak dojít k bezpodmínečné lásce. Ale možná také ne.
Když už jednou bezpodmínečná láska vstoupí do našeho života jsou jí naplněny veškeré vztahy. nelze tedy bezpodmínečně milovat děti, ale partnera už ne. Milovat přátele, ale kolegy v práci už ne.

Avšak toto neznamená, že všech 8 miliard - nebo kolik to je - lidí na planetě bezpodmínečně miluji. Toho opravdu nejsem schopna, v tom případě bych asi byla Bůh.
Jak to tedy funguje?
Jsou lidé, ke kterým mám zcela chladný vztah, řekněme nezájem, je těžké tento vztah popsat. Je to velmi málo lidí, jsou to lidé, ke kterým jsem schopna pociťovat lásku na dálku, ale nejsem schopna být v jejich blízkosti , jako by se naše energie rušili, jako by to mezi námi bublalo a vřelo, jako bych se potřebovala před nimi uzavřít. Je to na základě zkušenosti, když jsem k nim v minulosti přistoupila se srdcem na dlani a oni se mi vysmáli, že jsem blázen.
Ano, možná, že jsem blázen, možná, že svět patří dravcům, majetek a peníze jsou více než lidská vzájemnost. Ano i takové lidi jsem ve svém životě dříve potkávala a dnes už zmizeli. Sami se drží ode mne v takové vzdálenosti, že nemám problém je milovat a s láskou na ně pomyslet.
Ano, může se namítnout, že mám tedy předvést lásku v partnerském životě. Avšak toto je opravdu nemalý úkol. Pokud totiž dojde člověk k bezpodmínečné lásce ve vztahu, kde by jeden z partnerů musel obětovat jedno z nejcennějších - své kořeny- tak si dá volnost a nechá toho druhého odejít. 12 tisíc kilometrů opravdu není vzdálenost na víkendové setkávání se. A pokud si uvědomujete bezpodmínečnou lásku k přírodě a celé planetě, tak není třeba vysvětlovat vztah k létání letadlem.
A když už muž nebo žena, žije v bezpodmínečné lásce, tak se k ní nedokážou přiblížit lidé, kteří vnímají svět jiným pohledem. Ano tak to je, to je moje realita. Je nádherná, protože jsem obklopena úžasnými lidmi a já jsem za to velmi vděčná. Děkuji Bohu za každičkou minutu svého života.
Co chci říci je, že každý má možnost dojít k bezpodmínečné lásce. Já vím, že jsem schopna milovat muže i v partnerství, ale je třeba si uvědomit, že ta bolest, přes kterou k bezpodmínečné lásce vede cesta může být pro mnohé duše nepřijatelná. Mám tím na mysli starší generaci lidí zde na planetě, protože mladá generace má své cesty velmi odlišné než-li my, kdo jsme se narodili v druhé polovině minulého století. My se totiž potřebujeme nejdříve zbavit všech svých omezení a tím myslím opravdu všech a to velmi často - nebo téměř vždy- bolí.
Už jenom to, že řešíme obal naší duše - tedy fyzické tělo- nás od této lásky vzdaluje. Neříkám, že nemáme dbát o svá těla, naopak je to nezbytné. Je nezbytné starat se o své tělo, jak nejlépe dovedu, protože jeho skvělá forma určuje také to, jak dlouho zde mohu pobývat, tvořit a užívat si krás tohoto světa i bytí. Ale pokud se spíše díváme na obaly druhých lidí než- li na její duši, tak....
Mnoho žen, pokud jim řeknete, že jste potkala skvělého nebo zajímavého chlapa, se zeptá : A jak vypadá? Je hezkej? Toto není bezpodmínečná láska.
Bezpodmínečná láska není ani volná láska, za kterou si ji mnoho lidí rádo zaměňuje. Pokud prožíváme bezpodmínečnou lásku v partnerství, pak fyzická vzájemnost je zaměřena směrem jen k té jediné lidské bytosti. Pak dochází k tomu spojení, kdy žena přijímající energii ze země se spojí s mužem přijímajícím energii z universa a ve vzájemném spojení pak vytvoří silný proud energie, který pak prýští do celého vesmíru. A tento prožitek lze opakovat denně a pak se všechny starosti spojené s pozemskou existencí stávají nepatrnými oblázky na naší cestě. Protože tento prožitek nás naplňuje tak nevýslovnou silou a energií, že je pro mne velmi obtížné to popsat slovy.
Protože jsem to sama mnohokrát zažila, je tento prožitek uložen v mém těle a jsem schopna si ho kdykoliv vybavit a prožívat znovu a znovu . Třeba i právě teď, když se s vámi o něj dělím.
Vím, že je toho schopna každá lidská bytost a že to jde. A možná právě proto mi dnes ráno přišel velmi silný impuls napsat tento text a podělit se s vámi a tak to tedy činím. Sdílím své vlastní zkušenosti společně s vědomým propojení se a s obrovskou láskou ve svém srdci.
Pokud jen jeden jediný čtenář najde vzkaz v mých slovech, pak jsem splnila své poslání.
S láskou děkuji

 

Láska bez podmínek

Když srdce naplní se láskou,
když rozkvete růže,
pak žití nechce býti sázkou,
pak touha přivábí mi muže.

Pro všechnu krásu žití,
pro naše slastné žití,
pro všechny všední dny
já sním laskavé sny.

A radost střídá smutek,
tak jako noc střídá den,
pro všednost, pro zármutek
nelze být zatracen.

Může nás vésti láska
k těm dveřím dokořán,
když matka syna laská
a domov promění se v chrám.

Když srdce naplní se láskou,
pak gejzír vynese nás k výši,
já toužím býti třeba cháskou
a s tebou sdílet jasnou chýši.

Když srdce naplní se láskou,
pak nekonečno otevře své brány.


 

Poznání

Já mohu zemřít,
pokud moje duše nerozpozná krásu bytí,
já mohu zemřít,
pokud uvěřím, že jen zde je žití.
Já mohu zemřít,
když zapomenu na lásku,
já mohu zemřít,
když pustím se teď provázku.
Já mohu zemřít,
když budu stejnou pravdu hlásat,
já mohu zemřít,
když srdce mé přestane jásat.
Avšak život věčný byl nám dán,
až toto jednou pochopím, pak TEBE rozpoznám.
V poznání nalézám všeho-mír,
a proto nyní vládne i v něm mír.


Bouře na moři

Snad vidím trávu růst,
v té dáli, kde se první vlnka zvedá,
snad pomohl by duši půst,
když touha srdci spáti nedá.

Já vidím v dáli vlnku,
jež z hladiny se k nebi zvedá,
cítím se blíže slunku
a popřít se to více nedá.

A bílá pěna z modré hladiny
se sama vzhůru k slunci zvedá,
že zmizeli i lekníny
a modrá modrou v dálce hledá.

Kde bere se ta touha,
když pěna v klidu pluje po moři?
Jen jedna chvíle pouhá
a vše se náhle v srdci vytvoří.

Pod modrou oblohou, na modré hladině
se bílá pěna mění v odlesk modře očí tvých.
Či mých?
Je tomu snad ta barva na vině?
A v uších už zní mi tvůj šťastný smích.

Jako mořská pěna (vyznání)
Sama jsem se rozhodla a přijala jsem ji,
já sama přijímám bolest
jako součást života ženy.

Ne, nejsem žádnou obětí
a má bolest není ničí vina
svobodné rozhodnutí stojí v závětí
stejně jako sklenka rudého vína.

Tato oběť, jak já dobře vím,
kterou teď vědomě přijímám
je v zájmu mém vlastním
a ve snu se s tebou objímám.

Toužím milovat a na blízku ti být,
toužím být milována,
já chci vztah s tebou mít
pečovat o něj a stokrát být odměňována.

Toto není již syndrom oběti,
vždyť velkou odměnou bude mi objetí,
tato oběť je dobrovolná,
neboť já déle již nechci býti volná.

A přestože jsem nyní pouhou mořskou pěnou,
já přijímám tu sílu již po věčnost celou.
Přijímám vědomí s tím, že až v mě ponoříš se
zase zpět na světlo záhy vynoříš se
a já, já jen tiše ustoupím.
Proč? Protože vím...

Ty toužíš létat, vznášet se v oblacích,
já dnes už nevidím v tom žádný hřích.
My patříme k sobě jako vzduch a voda
a mezi námi zavládne pak mírná shoda.

Snad pochopíš, že neplánuji bouři,
jež potopí tě, když se ponoříš.
Rozumím tomu po čem toužíš,
já vím, že v lásku nevěříš.

Já vidím tě, vidím tvou sílu i chuť létat,
jen po tvém boku mohu dále vzkvétat.
Já to vím a i ty to víš,
snad smysl ve spolupráci teď už uvidíš.

 

Den a sen

Svítání i západ slunce mají společný sen,
sen o lásce,
sen o dobru,
sen o pokoře.

Když den se mění v sen
a sen se mění v noc
já vůbec nechci moc
a nechci ani málo
co za mnou věky stálo.

Vím, snad všechno se mi zdálo,
snad byl to jen sen
a až přijde den, já probudím se
a v tvých očích uvidím se.

A budu to stále já
a budeš to stále ty,
ale už nebudeme stejní,
uvězněni v prázdnotě dní.

My budeme jiní,
budeme plni snů a příběhů našich duší
a dřív než kdekdo tuší
rozeběhneme se po louce,
kde se potkáme s beránky.

Láska v texaskách
Chci plavat v modři tvých očí,
chci plout v tom jasu,
jenž omývá kameny a přináší krásu.
Chci plavat v té modři
a třeba se utopit,
když už jas vyhasne a voda zmizí
a my dva stále si jsme cizí.
A blízkost se mísí se vzdáleností
a touha ta roste z mé lenosti.
Chci plavat v modři tvých očí
a nebýt smutná, nebýt cizí.
Otvírám dveře dokořán,
tam, kde je láska, strachy mizí.
 

Princ na bílém koni ( v černém autě) 2.


Stále nenastal čas, abychom se setkali. Naše cesty plynou souběžně a chvíle jejich protnutí je v dáli. Já rostu každým dnem a uvědomuji si více a více hloubku bytí. A vím, že pokud se nesetkáme fyzicky v tomto životě, tak je vše v pořádku.
Dal jsi mi největší z darů a já , já jsem ti nesmírně vděčná. Já se zamilovala do tvých vlastností, které jsou i mými.
Ty jsi mi dovolil milovat samu sebe skrze tebe. A to je ten největší dar. A já ti už nemohu nabídnout nic víc a ani nic míň než totéž.

Dny plynou a nastává předvánoční čas a já jsem šťastná a můj život je naplněn. Získala jsem nesmírné bohatství, díky tobě. Ty jsi můj princ a hrdina. Já jsem bohatá plností své duše a toto bohatství mi zůstane navždy.
A pokud nebude k tomuto poznání již nic víc přidáno, společně strávený čas, úsměv nebo polibek, pak se nestaneme chudšími. Není čeho litovat, když láska není naplněna fyzicky a zůstává čistá a takovou si ji pak odneseme z tohoto světa. A takovou ji vysíláme dál do vesmíru a taková láska může rozeznít všechny zvony světa.
Já tě nechci vlastnit a ani nechci být vlastněna.
Chci tě milovat takového jaký jsi a to mohu i bez propojení našich současných životů. A zároveň se cítím velmi milovaná, protože to jsem já sama, co miluji v tobě.
Někdy slova nestačí a tak s láskou přijímám svoje city, pocity i uvědomění a s velikou pokorou za to vše děkuji.


Princ na bílém koni ( v černém autě)

Já nemám ani zdání čím jsi si na své cestě za láskou prošel. Stejně jako ty nemáš zdání, čím jsem prošla já. Avšak vím zcela jistě, že nedovolím zraněním z dětství a předchozích vztahů, aby jakýmkoliv způsobem ovlivnily nebo dokonce narušily můj současný vztah. Vztah ke mně stejně jako i vztah k tobě.
Z celého srdce toužím, aby jsi došel ke stejnému uvědomění. Jsem tu a čekám. Čekám na ten okamžik, kdy oba budeme schopni říci: " Miluji sebe a svoji samotu, ale stejně tak miluji tebe a naši vzájemnou přítomnost". V té chvíli se naše duše znovu a zcela propojí, v té chvíli se staneme jedním ve dvou. V té chvíli se ti odevzdám a stanu se tvojí ženou.
Protože:
Bůh je láska, já jsem láska a ty jsi láska a láska je to jediné, co dává skutečný smysl našim životům.
Už dlouho vím, že jsi vysoký, pohledný, modrooký muž, protože jsem tě viděla před více než 30 lety ve snu, jen jsem na to pozapomněla a nedávno si znovu vzpomněla. Jsem tady a čekám, nemám sílu tě hledat a ani najít.
Tak mne prosím najdi.
Už jsi mne potkal, ale stále nenašel. I já tě potkala a oněměla úžasem. Moc bych si přála, aby jsi na jednu jedinou malou chvíli mohl cítit to, co cítím já. Protože já to opravdu neumím vyjádřit slovy. Z celé hloubi své duše toužím po tvém pevném objetí. A dobře vím, že vše ostatní jsou jen náhražky.
A já... já došla až sem a už není cesty zpět. Zahlédla jsem tě, uviděla jsem se v tvých očích a pocítila tu nevýslovnou sílu lásky a skutečného partnerství, partnerství našich duší. Ten zážitek byl natolik silný, že na něj nemohu zapomenout. A já se opravdu snažím, snažím se zapomenout a dát ti volnost, uvolnit tě z pevných pout mé touhy. Moc se snažím, Bůh ví , jak moc se snažím. Dala jsem ti volnost , nechala tě jít, propustila jsem tě tady ve fyzickém světě.
Ale má duše po tobě nepřestává toužit. Otáčím se zády k jiným mužům, kteří nabízejí svoji náruč. Já nemohu, nemohu už přijmout nikoho jiného, než tebe. Snad je to jen moje bláhovost a bláznivost, možná tu slyším trávu růst. Jsou chvíle, kdy sama nevím, co je skutečné a co je pouhá iluze. Ale ta touha, ta touha mé duše zůstává.
I já zůstávám, jsem tady. Jsem tu, já nedokonalá, ale už připravená se zcela odevzdat lásce s opuštěním všech starých bolestí a vzorců chování, které jsou na této cestě již zbytečné.
Hluboce si tě vážím a cítím respekt k tvé duši i osobě a přijímám tě takového, jaký opravdu jsi, protože i sebe přijímám takovou jaká jsem. A pokud tě nazývám princem na bílém koni, tak věř, že ty princem v mých očích opravdu jsi a navždy zůstaneš. A to bez ohledu na to, zda budu někdy stát po tvém boku či nikoli.
Miluji tě z celého svého srdce a přijímám tvoji svobodnou vůli.
Odevzdávám a přijímám svoji cestu, tvoji cestu.

 

Tisíc otazníků


Budu už žít jen vzpomínkami na lásku?
Nebo ji potkám?
Kdo ví. A když ji potkám, najdu ji?
Já nevím, nevím vůbec nic. Já vím, že nic nevím.
A co cítím?
Cítím touhu ve svém srdci. Je to touha mé duše? Je natolik silná, aby přivábila partnera mé duši? Kdo ví?
Když si s tebou povídám, tak se vidím tvýma očima a proto to dělám ráda.
Jednou ráno jsem se vzbudila a najednou svět vypadá úplně jinak. Jsem to ještě pořád já?
V zrcadle vidím stejnou tvář, ale ty oči jsou jiné.
Jsou modré a září a já se chci topit v záři těch očí. Chci tě potkat, uvidět a najít. Tebe s těma modrýma očima, které září úplně stejně.
Vím, že tě okamžitě poznám, protože záři těch očí nelze přehlédnout. Jsem si zcela jistá, že už se nechci a ani nemůžu ztratit.
Já přeci znám svoji cestu. Chtěla jsem po ní kráčet sama a byla jsem si tím velice jistá.
Ale teď jsem zde, jsem na své cestě. Svítí slunce, zpívají ptáci a všude kolem jsou vysoké vzrostlé stromy. A já se najednou rozhlížím, protože cítím tvoji přítomnost.
Je to ta nejkrásnější energie, kterou jsem kdy byla schopna vnímat. Ani ji neumím pojmenovat.
Ale jestli je to láska, tak pak je to něco zcela jiného, než to, co jsem za lásku doposud považovala. Jestli je toto láska, pak je to úplně kompletní. Potom já vedle tebe, po tvém boku budu kompletní.
Já vím zcela jistě, že se chci učit po tvém boku a chci růst společně s tebou. To silné pouto mi už nedovolí utéct tak, jako mnohokrát před tím.
A není ani místo, kam bych mohla utéct. Protože já jsem ty a ty jsi já a na světě není místo kam člověk může utéct sám před sebou.
Tak kde jsi? Proč tě ještě nevidím?
Jediná správná odpověď na tuto otázku je ukryta hluboko v mém nitru. Nahlížím tedy hluboko, tak hluboko jak jsem se ještě neodvážila podívat. Ale ty mi za to stojíš, já si za to stojím.
Je tam ukrytá veliká bolest a strach. Tyto pocity jsou nás obou a já je přijímám. Vám, že máme oba strach a proto ho přijímám. Přijímám strach z bolesti, kterou nám v minulosti způsobila "láska" nezralých a nepřipravených bytostí.
A žádám tě s plným vědomím tebe i sebe, přines prosím světlo do mé temnoty.
Já nyní kráčím po cestě s tebou, už vidím tvůj stín.
Stále nevidím tvoji tvář.
Tak mi ji ukaž, prosím.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář